"Je paní Karlssonová doma?" zeptal se Mánsson.
Muž vycenil bílé zuby v širokém úsměvu a rozhodil rukama.
"Paní Karlssonová je ne doma," řekl lámanou švédštinou. "Brzy vrátí doma."
"Tak já tu počkám," řekl Mánsson a vstoupil do předsíně.
Rozepnul si kabát a podíval se na usměvavého chlapíka.
"Znal jste Mohammeda Busieho, který tu bydlel?" zeptal se.
Chlapík se ihned přestal usmívat.
"Ano," řekl. "To je moc strašná: Moc hrozná. Mohammed byl můj dobrá přítel."
"Vy jste taky Arab?"
"Ne; Turek. Vy taky cizinec?" zeptal se nevinně mladík, který ještě nikdy neslyšel jihošvédský dialekt.
"Ne," řekl Mánsson. "Já jsem Švéd."
"Aha, mně se zdála, že vy trošku máte přízvuk jako cizinec," řekl dobrácky Turek.
Mánsson si ho přísně změřil.
"Já jsem od policie," řekl. "Trochu si to tu prohlédnu, jestli proti tomu nebudete nic namítat. Je někdo doma kromě vás?"